Středa 29. ledna 2020, svátek má Zdislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 29. ledna 2020 Zdislava

Od pantáty vedou dráty... jak první republika podporovala elektrifikaci

3. 12. 2019 9:52:11
Občas mě zaujme nějaká milá pohádka. V poslední době mám obzvlášť rád tu o návratu k volnému trhu v energetice. O návratu do mytického období, kdy trh nebyl pošpiněn dotacemi a panovala výlučně jeho neviditelná a nepokřivená ruka.

Jen ve mně hlodá, kdy v naší historii se vlastně tato idylická doba odehrála. Nevíte to někdo?

Jana Čechurová píše v historickém úvodu publikace Perspektivy české energetiky, která je výstupem druhé Pačesovy komise: "Období před rokem 1918 a po roce 1938 nemůžeme považovat za zcela svobodně se rozvíjející. Pro inspiraci je tak nejvhodnější meziválečná perioda se svým liberálním prostředím."

Jak tedy vypadal svobodný trh v energetice v nejliberálnějším období naší historie, za první republiky?

Využitkování energie a hospodárné její rozvedení

Vznik Československa se kryje s dobou bouřlivého rozvoje všeho, co souviselo s elektřinou; bylo již jasné, že s vyšším využitím elektřiny stojí a padá konkurenceschopnost průmyslu i budoucnost zemědělství. Rakousko však nezavedlo žádnou koncepci elektrifikace, živelně vznikaly nezávislé ostrovy odběratelů kolem drobných zdrojů převážně na vodní pohon ve mlýnech a na pilách, provoz byl velmi nehospodárný. Neexistovala jednotná frekvence ani napěťové hladiny, žádná pravidla pro technické provedení spotřebičů a nároky na jejich bezpečnost.

article_photo (James Vaughan, CC BY-NC-SA 2.0. Oříznuto.)

Stav a rozvoj elektrické sítě v českých zemích mimo jiné odrážel všudypřítomné národnostní třenice; německý kapitál držel až na výjimky nejvýznamnější energetické zdroje a plánoval investice na celém území, což česká většina ve vnitrozemí nesla nelibě. Některé příhraniční oblasti byly (ještě po dlouhou dobu) zásobovány elektřinou přes hranice z Německa.

Soustavná elektrizace, tedy „co možno nejdokonalejší využitkování všech přírodních zdrojů energie a hospodárné její rozvedení ve všeobecném zájmu,“ byla od vzniku Československé republiky jeden z hlavních národohospodářských úkolů. O Elektrizačním zákoně se začalo jednat hned v roce 1918.

Elektrizační zákon

Zákon O státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace Československé republiky (Elektrizační zákon) byl schválen v červenci 1919. Vycházel z legislativních návrhů dříve předložených vídeňské Říšské radě a Moravskému zemskému sněmu, kde se je nepodařilo přes veškeré úsilí protlačit ke schválení po dobu delší než deset let.

Důvodem přijetí zákona byla snaha dodávat elektrickou energii co možná nejvíce obyvatelům, čímž by se zvýšila jejich životní úroveň i konkurenceschopnost.

Prvorepublikové normy

Zajímavou souvislostí je všudypřítomný hlad po standardizaci a normách, které měly postihnout vše od stavebního provedení jezů přes sloupy, vodiče, trafostanice až po nejposlednější spotřebiče, mlátičky i lampičky na nočních stolcích. Pro zajímavost, Elektrotechnický svaz československý připravil během prvních deseti let existence státu celkem neuvěřitelných 2914 tiskových stran norem.

Z technického hlediska byla cílem jednotná rozvodná síť. Vedení vysokého napětí propojí elektrárny do systému, který umožní vyrovnávání výpadků či nedostačující dodávku a také hospodárné využití zdrojů. V roce 1918 byl jejich součinitel využití v průměru jen asi 15-17 %, kvůli častým poruchám a nesouladu výroby s poptávkou.

Hlavní část výroby elektřiny měly zajišťovat vodní elektrárny. Doplnit je měly uhelné elektrárny umístěné v těsné blízkosti dolů. Celkový přístup k problematice určovalo kritérium hospodárnosti: Nepoškozovat, ale vhodně a dokonale využít přírodní zdroje energie. Použít vodní síly a spořit zásoby uhlí pro budoucí generace.

Realizace byla otázkou desítek let a vyžadovala obrovské finanční výlohy.

Objem podpory zákon stanovil na 75 milionů Kč, ale nakonec bylo v letech 1920-1935 poskytnuto šestkrát více: téměř půl miliardy.

Právní houština

Po vzniku Československa platila právní kontinuita z dob Rakouska-Uherska a nezřídka panoval nesoulad mezi právní úpravou v Předlitavsku a Zalitavsku. Kupříkladu na Slovensku a Podkarpatské Rusi byla elektřina od r. 1907 vnímána jako věc movitá, tedy neoprávněný odběr lze posoudit jako krádež, zatímco v Čechách a na Moravě se tentýž přečin hodnotil a trestal jako podvod. Podobné nejednotnosti měly být odstraněny novým zákoníkem občanským a trestním, ty byly ovšem projednávány až v roce 1937 a již nebyly přijaty.

Někdy mám dojem, že si staré časy spojujeme se správní jednoduchostí a přímočarou mocenskou vertikálou: "Císař bouchl do stolu a bylo, žádné nekonečné dohadování, jako dneska." Historické prameny tomu nenasvědčují. Realita byla komplikovaná a barvitá. Agenda v působnosti mnoha různých úřadů, např. zemské správy, okresů, svazů okresů, obecních samospráv, živnostenských úřadů a tak dále. Mimo to rakouský právní stát v praxi dbal o práva vlastníků nemovitostí: "Zásadní otázkou byly právní poměry k vlastnictví pozemků, na nichž měly být postaveny rozvodné a distribuční sítě. Elektrárna musela dojednat podmínky pro postavení každého elektrického stožáru přímo s majitelem pozemku, kde měl stát a kudy mělo být trasováno vedení. Neexistovala možnost nuceného omezení vlastnického práva. Vyjednat podmínky staveb nebylo snadné a často ztroskotalo. Vhodnější byly dohody s územní samosprávou, a proto elektrická vedení kopírovala cesty a silnice."

Podpory, dotace, regulace, záruky, úlevy a úvěry

Hlavním nástrojem pro rozvoj elektrických zdrojů i výstavby sítě bylo zavedení konceptu tzv. všeužitkových elektráren. Všeužitkové podniky požívaly velkou řadu výhod -- přímé subvence (provozní i investiční), zvýhodněné a garantované půjčky, osvobození od nejrůznějších administrativních poplatků a povinností; mohly vydávat dlužní úpisy, měly úlevy na daních, dále jim náleželo právo užívat železniční, silniční cestovní a vodní pozemky ve státní správě a měly právně ošetřený přístup k pozemkům korporátním i soukromým. Všeužitkové podniky měly také celou řadu povinností, především systematicky připojovat k rozvodné síti další odběratele, dodávat energii do veřejné sítě ve stanoveném množství za regulovanou cenu, dodržovat stanovené sazby pro koncové odběratele. Měly předepsanou vlastnickou strukturu: 1/3 musela vlastnit obec, 1/3 zemský výbor, 1/3 soukromníci, z nichž 5 % dělníci. Akcionáři, podílníci a majitelé museli umožnit veřejným institucím majetkový vstup do stávajících společností až do zákonem stanoveného procenta.

Dlužno podotknout, že zdaleka ne všechny stávající subjekty byly transformovány na všeužitkové, mnohé nadále podnikaly podle živnostenského zákona a byly tím na trhu znevýhodněny.

Atraktivnost modelu všeužitkových elektrických podniků zajistila v krátké době výstavbu dostatečné kapacity zdrojů a vytvoření sítí ve velkých aglomeracích a průmyslových oblastech. Potíže nastaly s připojováním obyvatel mimo města.

Od roku 1924 začalo ministerstvo zemědělství poskytovat ze svého rozpočtu finance na elektrifikaci chudým zemědělským obcím. Maximální možná výše příspěvku byla 50 % stavebního nákladu, v případě horských oblastí až do 75 %. Současně dotovalo nákup elektromotorů a zemědělských strojů pro malozemědělce. Z dotace bylo možné hradit také zřízení veřejného osvětlení a platby spojené s administrativou (projekty, úřední komise, úřední dozory).

Příslib podpor na elektrifikaci obcí dostal veřejnou správu do náročné situace. Zájem výrazně převyšoval možnosti státní kasy. Výše přiznaných subvencí byla nad schopnosti československé vlády. Na začátku třicátých let byl finanční stav programu elektrifikace kritický, ministerstva musela pozastavit rozhodování o nových žádostech, protože už během roku 1930 byly vyčerpány prostředky i na následující tři roky. Na vyřízení čekalo 1800 požadavků a odhadem 1700 jich ještě přibude, dohromady tedy polovina dosud neelektrifikovaných obcí.

Přes všechny těžkosti byl program elektrifikace nadmíru úspěšný; na území dnešní ČR mělo do roku 1937 elektrickou přípojku téměř 90 % obyvatelstva, přístup k elektřině byl stoprocentní ve městech a ve všech průmyslových podnicích.

Role státu v elektroenergetice

Konkurenceschopnost, civilizační pokrok, zaměstnanost, symbol rozvoje a modernity, obrana proti německému kapitálu v průmyslu... to byly hlavní důvody pro rozvoj elektrizační sítě pod kontrolou mladého státu. Z jakého důvodu ovšem nezařídil rozmach elektrizace soukromý kapitál bez účasti administrativy, jestliže byla elektrifikace zjevně výhodná?

Důvodů bylo několik a jejich hlavní rysy jsou celkem snadno rozpoznatelné i v dalších oblastech, kde stát intervenuje:

  • Elektrizace je ekonomicky výhodná pouze ve velkých městech a v blízkosti průmyslových závodů. Naprosto odlišnou situaci ale vidíme ve venkovských oblastech. Jednotkové náklady na připojení domácností jsou zde řádově větší a očekávaný odběr přitom menší.
  • Návratnost investic v energetice je velmi dlouhá.
  • Předpoklady pro masové rozšíření elektřiny a výstavbu velkých zdrojů se točí v cenovém kruhu. Mají-li být náklady na vyrobenou kWh co nejnižší, je potřeba generovat proud na velkých zdrojích a nepřetržitě, a tedy pro elektřinu musí být stálý odbyt. Ovšem připojování odběratelů od samého počátku závisí na ceně. Je-li proud příliš drahý, odběr je nízký a je nutné zvýšit počet odběratelů stavbou nových sítí. Ty ale prodražují výslednou cenu elektřiny. Veškerá stavební nebo instalační činnost, spojená s elektrifikací, je velmi nákladná.
  • Hospodárnost a stabilitu sítě lze zajistit pouze propojením elektrifikovaných oblastí do jednotné soustavy s unifikovaným napětím i frekvencí při výrobě i na odběrných místech.

Do 21. století bez dotací?

To byl krátký exkurz za mytickým ideálem doby bez dotací a regulací. Shrnuto v Perspektivách české energetiky: "Rozvoj energetiky by nebyl býval vůbec možný bez mohutných státních investic a státní podpory investic soukromých."

Po roce 1948 nelze o iluzi volného trhu ani uvažovat, nicméně rozvoj probíhal dále a s ještě větší intenzitou. Velké tepelné i jaderné zdroje, které slouží dodnes, byly vybudovány za obrovských nákladů ekonomických i ekologických. Nové zdroje dnes soutěží na trhu se starými elektrárnami, jejichž investice jsou dávno odepsány, pro které stát vybudoval železnice, odklonil řeky, odkryl miliony tun zeminy nad povrchovými doly, přestěhoval vesnice a města, vybudoval přehrady, vychoval inženýry, investoval miliardy do výzkumu.

Dotovat koncovou cenu kilowatthodiny v jednadvacátém století snad už nikdo nechce. I dnes jsou ale důležité technologie na startu životního cyklu, které budou za pár let rozhodovat o konkurenceschopnosti ekonomiky a naší připravenosti na velké změny, jimž se v energetice nevyhneme. Stejné překážky, jaké bránily elektrizaci Československa jen ze soukromých financí před sto lety, stojí dnes v cestě rozvoji chytrých sítí, rozšíření chytrých elektroměrů, dobíjecích stanic pro elektromobily.

Abyste mi, prosím, rozuměli. Nic proti tržním mechanismům. Jsou silným a užitečným nástrojem, jestliže víme, čeho jimi chceme dosáhnout. Naproti tomu je pojem volného trhu často jen prázdná chiméra, obzvláště tam, kde všichni nestojí na stejné startovní čáře. Mám dojem, že v oblasti energetiky je trh vzýván těmi, kteří se nemohou smířit s prostým faktem, že směřování (elektro)energetiky je politikum, že přirozeně je předmětem politického rozhodování národního i nadnárodního. Kartu volného trhu pak vytahují především ti, kteří s momentálním politickým směřováním energetiky nesouhlasí.

O dalších podrobnostech vztahu energetiky a trhu bych se rád rozepsal někdy příště.

Autor: Miroslav Pech | úterý 3.12.2019 9:52 | karma článku: 16.19 | přečteno: 593x

Další články blogera

Miroslav Pech

Optimální hustota smogu

Znečišťování životního prostředí očima ekonomie. Mnozí z nás se na ochranu přírody dívají se skepsí, ale nakonec by ji nějak překousli, pokud by byla zadarmo. A pokud by se dělala sama od sebe, svobodně - bez zákazů, daní a pokut.

14.1.2020 v 9:51 | Karma článku: 5.75 | Přečteno: 128 | Diskuse

Miroslav Pech

Věříme v Danu

Důvěra Čechů v jádro je neotřesitelná. Nemáme z něj žádné obavy. Snad proto, že nad ČEZem neomylně bdí Státní úřad pro jadernou bezpečnost?

7.1.2020 v 9:57 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 576 | Diskuse

Miroslav Pech

Jak uniknout zelené politice Bruselu

Británie má tradici neregulované ekonomiky. Uleví Brexit ostrovní ekonomice od příliš zelených plánů Evropské unie?

17.12.2019 v 13:12 | Karma článku: 10.18 | Přečteno: 620 | Diskuse

Miroslav Pech

Tak dlouho se chodí se džbánem... až se křivka utrhne

Už víme, jak zajistit, aby náš džbán byl pořád plný mléka a strdí. Aby byl každý rok větší. Aby se zároveň příroda zelenala. To všechno už víme - alespoň teoreticky.

10.12.2019 v 9:53 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 462 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Petr Havelka

Cena papíru klesla, recyklačních kapacit v Evropě je málo, zvyšuje to náklady obcí

Papír pro recyklaci je významnou komoditou. Bohužel prodejní cena této komodity citelně klesla a v současnosti je velmi problematické sběrový papír udat za pozitivní hodnotu. Obcím a městům to zdražuje odpadové služby.

28.1.2020 v 8:43 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 432 | Diskuse

Luboš Smrčka

Skutečně je rozdíl mezi bohatými a chudými šokující?

K záplavě organizací i jednotlivců, kteří vyjadřují zděšení nad neustále se zvětšujícím rozdílem mezi bohatými a chudými v našem světě, se přidala charitativní organizace Oxfam. Shromáždila vskutku odstrašující čísla.

28.1.2020 v 8:18 | Karma článku: 43.80 | Přečteno: 10209 | Diskuse

Karel Trčálek

Paní Šichtařová se nás asi snaží převychovat

Svoboda je možnost povědět, že dva a dva je pět. Pokud je toto možné, pak pravda už z toho sama vyplyne, jak nám dokazuje paní Šichtařová ve svém článku. Volím Trikolóru!

24.1.2020 v 9:30 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 1559 | Diskuse

Luboš Smrčka

Silná koruna = dveře k euru?

Koruna je nejsilnější za posledních sedm let. Do kurzu z roku 2008 má ještě daleko, ale můžeme klidně říci, že je ve výborné formě. Až by to svádělo k úvaze: Není správná chvíle na euro?

24.1.2020 v 8:10 | Karma článku: 26.52 | Přečteno: 2860 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Progresivisté se nás snaží převychovat

Hospodářské noviny tvrdí, že pokud by se 20 největších tzv. „dezinformačních serverů“ v zemi počítalo jako jedno médium, patřilo by k nejsilnějším v zemi. Neboli: O kolik peněz tím asi připravily „seriózní“ servery?

24.1.2020 v 8:00 | Karma článku: 46.05 | Přečteno: 5885 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 10.95 Průměrná čtenost 628

V tomto blogu píši zejména o energetice. Přesvědčuji se každý den, že téma energie je především společenským tématem, mnohem více než technickým. Potřebujeme dobře rozumět historickým, politickým a sociologickým souvislostem, abychom mohli proniknout k podstatě problému. Mě osobně připadá energetika dobrodružná a barvitá. Od dob mých studií na Jaderné fakultě ČVUT prošla neuvěřitelným vývojem. Přes všudypřítomnou skepsi vnímám proměny v evropské i české energetické politice jako vítězství soustavného tlaku (západní) občansky aktivní veřejnosti.

Najdete na iDNES.cz